✍ Scribed by Doyle, Adrian
No coin nor oath required. For personal study only.
Už ani nevím, jak to tenkrát začalo. Nikdo z těch, kdo znali počátky našeho trudnomyslného plemene, dnes už není, aby podal zprávu. Ani já si nejsem jist, zdali jsme my, strážci kalichu, byli stejně jako ostatní upíři původně lidmi — dokud nás magický rituál nepozvedl nad slabost zrození. Tento ritus je trpký akt. Je třeba vypít smrt, aby se získala moc nad znovuprobuzeným dětským tělem. A nad smrtelností. Avšak já, když jsem procitl, byl jsem už dospělý, ne dítě, které teprve musí dozrát ve zralého upíra. Otevřel jsem oči a znal jsem své poslání
📜 SIMILAR VOLUMES
Keela čekala až její muž usne. Potom se, stejně jako vždycky, zvedla, jako by šla na záchod. Avšak nešla na záchod. Po špičkách přešla do vedlejší místnosti a vytáhla ze skříně pár věcí. Dole v přízemí pak vklouzla do šatů. Světlé vlasy jí visely v neupravených pramenech. Bledá tvář vyzařovala odhod
Dobrodružství v Llandrinwythu skončilo. Vesnice mrtvých, svět za zrcadlem… zdálo se, že vše zaniklo v nepopsatelném aktu sebezničení. Lilith Edenovou, napůl upírku, zajímalo, co se po farářové smrti oprav¬du stalo s obyvateli „neskutečného světa". Našli konečně svůj klid nebo žijí navěky v mikrokosm
Sluneční svit neušetřil nic. Bylo to to nejhorší pondělí za uply¬nulých tisíc let. Den, který se raději neměl vůbec objevit v kalendářích. Policejní detektiv Jeff Warner byl vždycky proti pověrám. Stál pevně oběma nohama na zemi, dokud… ano, dokud se jeho jednoduchý, vypočitatelný obraz světa nezhro
Přibližovali se. S neustávajícím šepotem sledovali ve sněhu stopu. Stromy i keře se navzdory téměř úplnému bezvětří divoce zmítaly a ukazovaly jim směr. Narůstající a ustupující šelest mnoha tisíc křídel naplňoval vzduch. Neúprosně zkracovali náskok. Až se před nimi objevil stín zanechávající stopy,
Byl poutník staletími. Hledač. Proklatec. Jeho oči viděly přicházet a zanikat civilizace. Ti, k nimž patřil on, si vždycky dokázali vytvářet perfektní mimikry. Tvář Země se proměňovala – ale role lovců a obětí zůstávaly stále stejně rozdělené. Až do onoho dne, kdy byl ukraden Kalich. Do dne, od něho
Llandrinwyth, léta Páně 1728 Sžíravé světlo pohltilo vše: Znesvěcený kostel. Vesnici. Lidi. A krysy. Krysy to postihlo nejdřív. Neboť byly jen pomíjivým přeludem oné strašlivé vražedné nádoby, stojící přímo uprostřed oltáře. Llandrinwyth bude vymazán ze všech budoucích map, avšak dokonce i ta, která