Protokoly sionských mudrců

✍ Scribed by Golovinskij, Matvej

• Tongue: Czech
• Weight: 74 KB
• Category: Fiction

✦ Synopsis

Protokoly sionských mudrců (rusky Протоколы сионских мудрецов či Сионские протоколы , anglicky The Protocols of the (Learned) Elders of Zion) je jeden z mnoha názvů, které označují zfalšovaný text plánu na dosažení globální nadvlády židovského národa. Encyclopædia Britannica označuje Protokoly sionských mudrců jako „podvodný dokument, který sloužil jako záminka a zdůvodnění antisemitismu na počátku 20. století.“[1] Po svém prvním vydání v roce 1903 v carském Rusku[1] byl text tohoto díla v rámci četných nezávislých vyšetřování opakovaně označen jako podvodný; zejména série článků publikovaná v roce 1921 v časopise The Times odhalila, že většina materiálu byla plagiátem dřívějších děl politické satiry, které se k Židům vůbec nevztahovala.[2][3] Nehledě na to, považují někteří tento text za pravý, a to zejména v těch částech světa, kde je rozšířený antisemitismus, antijudaismus či antisionismus. Protokoly sionských mudrců jsou často citovány a tisknuty antisemity a někdy, zejména na Blízkém východě, jsou používány jako důkaz židovského spiknutí (Hamas jimi například ospravedlňuje teroristické útoky na Izrael).[3]

Protokoly jsou obecně považovány za počátek soudobé literatury konspiračních teorií. Text je jakýmsi instruktážním manuálem pro nového člena „starších“, popisuje, jak Židé ovládnou svět prostřednictvím kontroly médií a financí, nahrazení tradičního společenského pořádku sociálním pořádkem založeným na masové manipulaci.[3] Dílo bylo zpopularizováno odpůrci ruského komunistického revolučního hnutí a bylo šířeno po ruské revoluci v roce 1905. Světové známosti však dosáhlo až po bolševické Říjnové revoluci v roce 1917, kdy názor, že bolševismus byl židovským spiknutím na ovládnutí světa, vyvolal široký zájem o Protokoly. V západním světě bylo dílo široce rozšiřováno především ve 20. a 30. letech 20. století jejich tisk byl financován Henry Fordem a Protokoly „tvořily významnou roli v nacistickém ospravedlnění genocidy Židů během holocaustu“),[4] a přestože, po porážce nacismu ve druhé světové válce, jejich používání coby nástroje propagandy postupně odeznělo, jsou současnými antisemity i nadále používány.[3][5]